Objevení Rumových jeskyní 2008 | Na Pomezí
Neznám moc jeskyňářů, kteří by pohrdli byť jen lokem rumu. A snad proto by se nenašel jeskyňář, který by pohrdl návštěvou jeskyní Rumových. Přijměte tedy malé pozvání na exkurzi do této nové a zajímavé jeskyně.
Průběh objevování
Do původní jeskyně pronikli jeseničtí speleologové Čuma, Kulišťák, Netopil a Štolpa 23.června 1951. Tito nalezli i nižší pokračování prostor pod hlavní síní. V roce 1957 pak ČSAV začala pronikat sutí ze dna hlavní síně, ale této práce zanechala po asi 4 metrech. V březnu 2007 se nám postupně podařilo z nejnižšího místa jeskyně během několika dnů prolézt úzkými mezerami mezi bloky a sutí do tzv. „Jeskyně”, jak jsme nazvali několik metrů puklin s pevným stropem a stěnami uprostřed suťového pásma. Je zajímavé, že vždy když jsme už nevěděli kudy v suti dál, ukázali nám cestu k dalším prostorům netopýři. Tak jsme i zjistili, že jediný další postup může vést opět pouze pásmem suti, ale už jsme neměli ani motivaci, ani sílu na hazardování s bloky sutě, které nám připomínaly některé z čínských her, kde se nesmí pohnout špejle, nebo spadnout kostička...
Když jsme se 4.ledna nového roku zakončeného magickou osmičkou vydali do jeskyně, mysleli jsme, že to bude na dlouhou dobu poslední výprava do této malé, nebezpečné, ale zajímavé jeskyně. Vyzbrojeni AKU vrtačkou a dalším nářadím se pouštíme do sutě. Po poměrně zdlouhavém postupu v novém směru se před námi ze sutě vynořila chodba, před níž nám byla nastražena další překážka – „Levitující šutr”, který je nutné podlézt. Je to několikatunový blok vzpříčen mezi další dva mohutné bloky pouze dvěma několikacentimetrovými hrankami a dodnes jsme nepochopili, jak tak může držet. Po psychicky náročném podlézání bojujeme už jen v úžině za „Levitujícím šutrem” a pokračujeme v poměrně prostorné chodbě k nádhernému sněhobílému sintrovém vodopádu. Za okýnkem ve vodopádu si všímáme většího prostoru. Oblézáme tedy sintr a s obrovským překvapením zjišťujeme, že stojíme na galerii v rozlehlém „Rumovém dómu”, v současnosti nejrozlehlejší prostoře v jeskyních na Pomezí (max. 40 x 15 x 20 metrů). Po téměř 60 letech, od objevení přístupných jeskyní, tak stanula lidská noha v další velké jeskyni skryté v podzemí východního svahu Smrčníku. Z uchvacující výzdoby bílé jak čerstvý sníh a množství všech druhů krápníků, nás především zaujme sintrová galerie nad našimi hlavami a obrovský stalagnát nazvaný „Flaška rumu” (s výškou cca 7 metrů nejvyšší stalagnát na Pomezí), který se okamžitě stává symbolem této jeskyně. Po přelezení hlavních prostor se zaměřujeme na dvě boční větve charakteristické rozdílným vývojem. Levá větev („Tunely”) tvořená tunelovitými chodbami přelitými sintry a v závěru s nádherným jezírkem. Naopak pravá větev („Rumové komnaty”) s někdy až 15metrovými kolmými úzkými puklinami, s bohatou výzdobou, přecházející v „Krásnou chodbu“ s množstvím stalagnátů a periodických jezírek s jeskynními perlami.
Po prvním nadšení však vyvstává otázka jak zpřístupnit „Rumový dóm”, aby cesta nevedla namáhavou a nebezpečnou cestou v suti. Další návštěvou se proto snažíme o zaměření vrchních částí dómu a v počítačových programech zjišťujeme, že bychom měli být pouze pár metrů od prostorné síně v původní jeskyni. To se potvrzuje a k našemu překvapení nás dělí pouze jeden metr! Už první objevitelé tak mohli při větší vytrvalosti stanout v tomto nádherném a prostorném dómu. Protože tato jeskyně téměř určitě souvisí s předpokládaným systémem Propadání – Vývěr, bude výzkum jeskyně směřován především tímto směrem. Jako nadějný vypadá suťový zával („Čertova díra”) v nejnižší části „Rumového dómu” značený mocnou vrstvou netopýřího guána. Jak se totiž již několikrát ukázalo, netopýři měli vždy pravdu! V současnosti má jeskyně asi 200 metrů chodeb a denivelace činí 38 metrů.
Jeskyně se nachází asi v devonských mramorech skupiny Branné a vyvinula se především na puklinách SZ-JV, odpovídajících okrajovému zlomu Lugika, a puklinách JZ-SV odpovídající směru Ramzovského nasunutí. Její vchod leží ve výšce 571 m.n.m. v jižnějším uměle otevřeném mělkém dvojzávrtu. Jeskyně je v hlavním směru ukloněna pod úhlem okolo 40°, odpovídající sklonu puklin (pro srovnání nedaleká jeskyně Rasovna je při stejném sklonu puklin ukloněna téměř pod úhlem 60°).
Vstupní chodby přecházejí ve větší síň s chudou výzdobou. Po několika metrech v suti pokračují prostorným „Rumovým dómem” s nímž geneticky souvisí. Ze síně pod nápisy prvních objevitelů vede ještě menší komínek do další paralelní pukliny ukloněné ve směru sklonu puklin. Ta přechází úzkou mezerou v blocích do uměle vyklizeného komínku zakončeného úzkou neprůleznou puklinou pod níž se nachází tzv. „Jeskyně”. SZ směrem mezerami mezi rozpukanými bloky a sutí se prostor mezi bloky rozšiřuje a mezi vyklizenou sutí na dně je možné proniknout do zmíněné „Jeskyně”. Zde je vyvinuto několik menších stalagmitů a brček. Úzkým tunelem v hlíně se lze dále dostat do vertikální pukliny končícím na erozní bázi se třemi bezvýznamnými odbočkami. Z „Jeskyně” lze pokračujícími úzkými mezerami s patrným blokovým rozpadem na prioritních puklinách proniknout do úzké chodby přecházející v prostornější chodbu s několika řícenými bloky a ústící okýnkem v sintrovém vodopádu do prostřední části „Rumového dómu”.
Dóm se síní „Liščí díry” vznikly současně řícením mohutných lavic ze stropu jeskyně (toto patrno především v horní části dómu a síni). Protože je však ve stropě „Rumového dómu” patrné původní odtokové koryto s proudovými facetami, lze předpokládat, že zde bylo vodní činností rozrušeno několik už značně rozšířených paralelních puklin SZ-JV směru a došlo k zařícení. Na dně dómu jsou tyto relikty i s výzdobou jasně patrné a mnohdy dosahují i několikametrových rozměrů. Suť na dně dómu je poseta mnohými vysokými stalagmity pyramidovitého a sloupovitého tvaru, sintrovými náteky a stalagnáty. Ty se vytvořily především u sníženého stropu v horní části dómu nebo v bočních výběžcích v těsné blízkosti dómu, největší z nich („Flaška rumu”) dosahující výšky asi 7m se však nachází v centrální části dómu. Ve stropě dómu jsou vyvinuté brčka a stalaktity, někdy vyrůstající z mohutných sintrových záclon. Nad okýnkem vedoucím do „Chodby objevitelů” je vytvořen výrazný sněhobílý sintrový vodopád. „Rumový dóm” je také významným zimovištěm různých druhů netopýrů, při objevení jeskyně jich zde bylo odhadem přes 500 jedinců.
V hlavním směru přechází dóm v 2-3 metry širokou chodbu ukončenou po asi 20m závalem. Ten je tvořen přesintrovanou krustou s mnoha druhy krápníků a brček. Ve stropě je dobře viditelný poměrně čerstvý výlom bloků. Přímo nad závalem pak strop přechází z podložních mramorů na ruly pod úhlem 42°. V závalu je patrná asi 10 centimetrová puklina, kde strop tvoří ještě nenavětralé ruly, naopak dno je tvořeno jejich destičkovým rozpadem. Část závalu přechází v menší prostoru v mramorech s výzdobou a vlevo od sintrové kupy lze ještě proniknout do „Sarkofágu”, části chodby vytvořené proudící vodou a ukončené již zmíněným závalem. Z této situace na konci hlavního tahu lze předpokládat, že se jedná o ukončení pásma mramorů ve prospěch nadložních rul.
Na sever přechází dóm, oddělen řícenými bloky v dvě paralelní úzké pukliny („Rumové komnaty”), které se místy spojují a dosahují výšky až 12 metrů. Jedná se o pozůstatek puklin nepostižených řícením. Tyto kolmé původní pukliny vznikly především dešťovým skapem. Podobný vývoj lze předpokládat i v tzv. „Jeskyni” která je od „Rumových komnat”oddělena 10 – 15 metrovým pásmem suti, způsobená tvorbou „Rumového dómu” a výrazným blokovým rozpadem masívu umocněného v periglaciálním období tavnými vodami ledovce. Pukliny „Rumových komnat” dosahují délky asi 20 metrů a jsou ukončeny mohutným sintrovým splazem. Ten však zcela nezasintroval menší chodbičku JV směru, přecházející sintrovým stropem druhého patra v „Krásnou chodbu” tvořenou mnoha stalagnáty i excentrických tvarů a dalšími krápníky. V odbočkách a na dně chodby jsou vyvinuty poměrně velké hrázky periodických jezírek s jeskynními perlami a úlomky brček. V závěru je tato chodba přerušena schodem pod nímž se na křížení chodeb vyvinulo menší jezírko. V JV směru však chodba dále poměrně složitě pokračuje až k menšímu okénku, za kterým je viditelná větší prostora. Charakteristické pro pukliny „Rumových komnat” je jejich několikeré přesintrování v různé výšce (někde vyvinuty i tři patra), tento jev je patrný především v koncových partiích (v již zmíněné „Krásné chodbě”. Vzhledem k tomu, že vyšší patra mají vyvinutější výzdobu lze je pokládat za starší. V nižších patrech je pak výzdoba chudší, nebo úplně chybí. Původně byly teda tyto pukliny vyplněny sedimenty a později přesintrované. Vzhledem k tomu, že tyto chodby komunikovaly i s původními prostorami „Rumového dómu”, které byly protékané aktivním tokem, byli ze zmíněných chodeb částečně nebo úplně odplaveny sedimenty a po jejím ukončení docházelo na nižším patře k přesintrování, což se ještě minimálně jednou opakovalo. Dnes se navíc podobná situace děje na současné erozní bázi. Zvýšená aktivita toku, projevující se na vzniku těchto pater může souviset s tavnými vodami v meziledových dobách, kdy už nestačila kapacita koryt v „Rumovém dómu” a „Tunelech”.
Zcela odlišný vývoj je patrný v jižní větvi – „Tunelech”. Jedná se o odvodňovací chodby o stejném půlkruhovém profilu s proudovými facetamy. Výzdoba „Tunelů” je chudá a tvoří ji pouze brčka a několik stalaktitů. Aktivní tok se zde již nevyskytuje a dna „Tunelů” jsou značně přesintrovány. až několika metrovou vrstvou sintru střídající se s hlínou s úlomky a jemným jílem. V asi 1,5m hluboké sondě na začátku „Tunelů” byl asi v šesté přesintrované vrstvě (poslední vrstvě, dno nebylo zjištěno), nalezen písek se slídami odpovídající rule, tvořící nadloží těchto mramorů. V „Tunelech” je dále vyvinuto několik periodických jezírek, některé s jeskynními perlami. Největší z nich bývá zatopeno až 4 metry ode dna, zde se také jako v jediném vyvíjí stalaktity částečně vzniklé pod hladinou vody.
přidal: Admin | přidáno: 10. 02. 2013 | poslední editace: 15. 11. 2013