ExtrÉm peklo 26.-28.02.2010 | Slovensko

Ve čtvrtek večer jsme si s Dalou a Pirešem dali sraz v Ostravě. Já jsem tam díky tmě v kupé dojel vlakem na studentskou slevu určenou na spojení Jeseník-Brno a chvíli jsem si počkal, než ti dva dorazili, ale kdo by s menším zpožděním nepočítal. Každopádně díky, Dalo, dočkal jsem se všech věcí, co jsem po tobě chtěl naložit! Nebylo jich málo. Filcka si pak spokojeně vrněla, trošku smrděla a vezla nás směrem na dálnici Ostrava-Frýdek-Místek, kde jsme si chtěli na první benzínce koupit dálniční známku, ale jelikož bylo zavřeno, projeli jsme to až do Frýdku se staženejma prdelkama, pač tahle bezmračná noc byla nocí policejní. Jeli jsme si předpisově, dost síly na překonání padesátky přes Hnojník a Ropici za lesem nám dodal Guty.V Mikuláši jsme vzbudili Lukáše, kterej sotva usnul celej rozvzlykanej z Avátára, aby nám povykládal svoje story, nabídl, myslím že borůvkový, i když ona by to o nich určitě neřekla, buchty svý sestry a hlavně nás nechal přespat v nejvyšším komfortu svý ložnice. Druhej den jsme se všichni i s Pal'em vydali, tentokrát už v ukrutným hnusu, na Kosienky. Dole chcalo a nahoře foukalo a sněžilo. Pal'o si původně chtěl brát kolo, ale měl by ho leda na ozdobu, pač jsme nakonec byli rádi, že jsme se neprošlapaným sněhem ve vyšších partiích vůbec probrodili.

 

Po sušení a regeneraci na Lakotce jsme se přemohli ukončit válení a skoro tak jistě jako k chatě nás Lukáš dovedl i k vyhřáté díře, do které nám vydatně pomohl sestoupit Walter. Tenhle byl evidentně bez bublinky. Krom toho, že tam byly moc pěkný kostry, by to bylo ke Kosienkám asi všechno. Dolů do údolí jsme seběhli ve tmě, která byla asi tak stejně čirá, jako úřednické povolení na stavbu nové cesty, po které jsme šli. Po Lukášově ovocném nektaru a chalvě jsme se všichni potkali v hospodě na diskuzi o kvantový mechanice. Na sobotu bylo domluveno s Michalem hlavní číslo víkendu – Zlomiska. Když jsme se před odjezdem stavovali u Lukáše v zasmraděný kanceláři pro suchý věci, který jsme tam den předtím nechali mokrý ve voňavý kanceláři, trošku nás nakrknul vrátnej s podivně nafouklejma teplákama. Při mezipřistání na boudě u Stanišovskejch jeskyní, kde jsme nabrali Michala s prazvláštní mini ruční vrtačkou Fiskars, si Dala trošku zatancoval s autem na zledovatělým lučním parkovišti, pač se mu nechtělo stát dole u mrvy. Při odjezdu z parkoviště jsme si pak ještě taktak nezahráli kuželky s nahoubovanýma turistama a šťastně dorazili až k jeskyni a ukryli auto za zelení před zelenými. Lukáš si ani tentokrát nemohl vzít normální gumáky a vystrojil se jak Johnny Depp po adrenochromu ve Fear and Loathing in Las Vegas. Slovenský trio se totiž vydalo mapovat nějakou vodu, tak aby mu nenateklo. Pal'ovi se teda podařilo proděravět obě nohavice atombordelu a po vylejvání vody z gumáky měl mokro až na prdeli. My jeseničtí jsme těžili žuliaky, ale nic z toho nebylo, i když tam Dala pobíhal v bederní roušce jak nějakej samojskej šaman, němeli jsme ten správnej MAY DAY, lásky čas. Predikce na penetraci se nepotvrdila. Pire si teda našel krásnou kuličku jak z kulečníku, abych byl spravedlivej, ale k ničemu mu to nebylo, pač jí tam stejně nechal, tak sme ani my ani on nezjistili, k čemu by mu byla.

 

Dala s Michalem se pak fotili a my - zbytek jsme si prohlídli koncový dómy, který teda velmi příjemně překvapily. Pomalu jsme se vraceli s nějakou tou přestávkou na mapování, focení a rozjímání, během vracení jsme se ještě několikrát vrátili, protože první nešli místní, a já jsem si mezitím zdokonalil nošení paličky za opaskem, krásně je to vidět na fotce P1090072. Venku nás přivítal soumrak a krásnej výhled na Okno, kterej se Dalovi dokonce podařilo odfotit. Jako zvířata-burani jsme zahnali hlad trhancema chleba a májkou a Michal nás pozval v Jánovi na oslavu toho, že se podařil žonglérský kousek a dovezly se klíče na střeše auta, do putyky, kde dávali nějakej moc pěknej film, byla se tam na něj podívat půlka vesnice. Zbytek dne jsme po rozloučení s Michalem, kterej se vracel do Košic, a Pal'em, kterej byl ten večer nakonec sám, strávili u svařáku a literatury a bramborový kaše u Lukáše doma. Neděli jsme začli pod krásně vymodelovanou oblohou nákupem v Kauflandu, u kterýho se mi na poslední chvíli před přelepením podařilo vyfotit billboard na Vifony a Piremu odšroubovat sedačku. Při odjezdu z parkoviště na nás koukal nějakej pán. V Demänovský se pro exhibici u cesty a pracovní návštěvu Štefanovky rozhodl Pire, který tam doprovodil Pal'a a Ľuboše .

 

Já s Dalou a Lukášem jsme vystoupali na jedno moc pěkné kopulační místo a po nějakém opalování, reliéf zůstal pouze nad vrcholy, jinak se nad námi klenula modrohla, jsme se ještě procházeli po setsakra kluzký trávě. A to už se přiblížil čas návratu. Rozloučili jsme se, nechali si Lukášovu svačinu, abychom měli do čeho kousnout a opatrně frčeli s vědomím, že jsme si zase jednou vyloupli další sladkou čokoládku z adventního kalendáře Podzemných Everestů, přes Ružomberok do Olomouce, kde Pire s lístkem se studentskou slevou a Dalovou průkazkou stihnul naskočit do už odpískanýho vlaku do Jesu, Dala zůstal v Olomouci a já se vydal zpátky do Brna. Chtěl bych teda eště jednou za všechny poděkovat Lukášovi, Pal'ovi a Michalovi za exkurze, čaj z oregána a pokud by měl někdo z nich zájem, zas rádi přijedeme přestěhovat nějakou tu lednici.

přidal: Admin | přidáno: 27. 02. 2013